Stavebnictví patří mezi odvětví, která mají významný dopad na životní prostředí. Zátěž představuje vše od těžby surovin, přes spotřebu energií, až po ohromnou produkci odpadů. Dalo by se říct, že nejvíce ekologickou cestou by bylo nestavět nic. To ale nejde, a tak je stále nevyhnutelnější stavět co nejvíce ekologicky.
Vzít do úvahy je přitom třeba nejen ekologickou stopu stavby samotné, ale i její následný provoz. Nahlížet na stavbu domu touto optikou už od návrhu, nemusí znamenat jen omezení – naopak – ekologické stavební materiály nejen pomáhají planetě, ale vytvářejí také zdravější a udržitelnější prostředí. Architekt Michael Šilar sepsal myšlenky, jak k udržitelnosti při své práci přistupuje.
To nejdůležitější, co je nutné řešit primárně, je výběr materiálu pro stavbu, spotřeba energie během provozu domu a způsob nakládání s vodou. Celkově jako lidstvo bychom si především měli přiznat, že je potřeba snížit konzumaci jako takovou: spotřebovávat méně energie, méně materiálů a méně vody, převedu-li to na tři zmíněné pilíře udržitelné výstavby. Také můžeme naší činností přispět k tomu, aby se budoucím generacím lépe dařilo fungovat udržitelně s produkty, které dnes vyrábíme. Ideální je preferovat rekonstrukce, nebo využívání recyklovaných či up-cyklovaných materiálů či celých stavebních částí.
Další na řadě je volba ekologicky přívětivých materiálů jako je dřevo. Kromě toho, že se jedná o obnovitelný materiál, má ještě tu výhodu, že v sobě váže uhlík. Zabudováním dřeva do stavby v podstatě oddalujeme uvolnění uhlíku do atmosféry o dobu životnosti materiálu. Zpracování dřeva pro stavební účely navíc není tolik náročné pro životní prostředí jako výroba klasických zdících materiálů. Rozdíl mezi betonovou stavbou a dřevostavbou může být až neuvěřitelný. Množství uhlíku, který je uvolněn do atmosféry, a který je či není v konstrukci uložen, se liší v řádech stovek procent.
Výsledkem práce architekta by měl být zdravý svět pro všechny i v dalších generacích.
Za mě, coby architekta, je tedy zásadní soustředit se především na kvalitní návrh, který optimalizuje množství spotřebovávané energie a vody, používat co nejšetrnější materiály a brát v potaz minimalizaci dopravy a dalších negativních externalit. Takový návrh řeší orientaci budovy ke světovým stranám (respektive solární zisky a tepelné ztráty), způsoby vytápění a ohřevu teplé vody, výrobu vlastní energie z obnovitelných zdrojů, šetrné nakládání s vodou, rekuperaci odpadního tepla z větrání, odpadní vody apod. V neposlední řadě je potřeba zaměřit se také na zdraví uživatelů budovy a biodiverzitu v jejím okolí. Výsledkem snažení by měl ideálně být zdravý svět pro všechny i v dalších generacích.